Hemis | Brontosauři v Himálajích

Klášter Hemis z počátku 17. století se nachází asi 45 km od Leh. Je největším klášterem Ladaku a mezi místními je znám jako Čhangčhub samling, Překrásný palác soucitné osoby. Svůj velký rozkvět zažil v 18. století za hemiského hlavního lamy Gjalsä Rinpočheho. Tento muž mimo mnohé jiné inovace zavedl tradici každoroční náboženské poutě ccheču - na paměť narozenin guru Padmasambhavy, legendárního šiřitele buddhismu v Ladaku a Tibetu. Páteří slavnosti je předvádění tzv. čhamových tanců v maskách, které jsou pro tančící mnichy vyvrcholením jejich meditačních cvičení. V klášteře se také nachází největší socha Padmasambhavy, vysoká 13,7 m.

Klášterní škola v Hemisu je jednou z nejstarších. Má cca 40 studentů a 5 učitelů z řad místních mnichů. Výuka je zameřena na jazyky, přírodní vědy zaostávají. V současné době probíhá výstavba nové školní budovy v areálu kláštera.

2007

Čtyři dobrovolníci pracovali pět dní na zakládání betonových sloupů.

[slideshow: 2, dir=|slideshow/Hemis/|yes||Práce v Hemisu|||]

"Probouzím se údery na gong zaznívajícími z hlavního nádvoří kláštera až do mé komůrky. To jeden z mnichů svolává k ranní meditaci. Hodinka strávená v příšeří svatyně za souvislého mručení mnichů a usrkávání slaného čaje uteče jako voda. Slunce již vklouzlo do sevřeného údolí a zahnalo noční chlad. Zdravím partu nepálských námezdních dělníků. Odpovědí zůstane jen milý úsměv, protože hlas zaniká v rachotu právě startovane dieslové míchačky. Moderní stavební metody se nevyhnuly ani odlehlým výšinám. Kolem poledne nás přijde zkontrolovat hlouček malých rozpustilých mnichů, kterým právě skončilo dopolední vyučování. Rádi na chvíli unikneme palčivému slunci do školní jídelny. Podává se rýže, čočka a vařená zelenina - jako včera. Odpoledne si nás vyfotí několik turistů. Jejich zmatení naší přítomností na staveništi je podobné, jako bylo počáteční zmatení mnichů nebo nepálců - evropan a fyzická práce? Kolem šesté večer odkládáme lopaty i plechové misky. Spěchám na stráň nad klášterem, odkud je výhled až dolů k Indu a na vzdálenou hradbu hor na druhé straně. Ticho. Se soumrakem se vracím do našeho malého domku v sousedství hlavní budovy kláštera. Domácí je jeden z mála mnichů, který ovládá angličtinu, ale na hlubší duchovní rozpravy bohuže stejně nestačíme. Během večeře si povídáme o jeho rodině i o průběhu stavby. Po chvíli se mnich rozloučí a zmizí ve své studovně. Usínám s ozvěnou jeho recitace manter v uších a blahým pocitem v duši." (Honza)