Neviditelná

Buddhistická mše má nesvázaný průběh. Mnichové bubnují do bubnů, zvoní na zvonce a zpívají mantry. Ty jsou napsány ve svazcích s dřevěnou vazbou, z kterých mohou číst pouze zasvěcení.

Pozvání do ladacké domácnosti je velmi zdvořilé a vřelé. Nejuctivějším pohoštěním hosta je slaný čaj (sol ča) složený ze zeleného čaje, másla a soli, který je připraven mícháním ve vysokém tubusu.

Červenec je obdobím pikniků. Počasí je nejteplejší z celého roku, v tocích teče čerstvá voda a všude je spousta zeleniny. Ladačné celý den vaří, jedí a tancují a vzájemně si sebe užívají.

Jedna z křižovatek Hedvábné stezky vedla napříč Ladakhem. Na cestě za solí a čajem museli projít rozmanitým krajem. Čas od času míjeli modlitební praporky, které jim přáli, ať jejich cesta šťastně dospěje ke svému cíli.

Úzká a klikatá cesta vede k nevyššímu místu vesnice, kde mohutná skála svírá bílé stěny kláštera. Po cestě každý odříká modlitbu, aby ho při vstupu přijali s otevřenou náručí.