Na počátku rozvoje školy byli ve škole zaměstnáváni mladí lidé, kteří hledali státní zaměstnání nebo senioři, kteří jsou již v důchodu po službě ve státním zaměstnání, popřípadě učitelé z jiných regionů Indie, ve kterých nebyly tak dobré pracovní možnosti.
Státní zaměstnání představuje pro místní obyvatele vidinu velké výplaty za většinou minimální úsilí a významných výhod (pojištění, penze, sociální jistoty atd.). Díky událostem probíhajících v Malém Tibetu v předchozích dvaceti letech panuje v současnosti tzv. „hlad“ po státních zaměstnáních. Protože však státní správa v současnosti nerozšiřuje počet míst, představuje soukromý sektor převážný prostor pro uplatnění mladých lidí. Škola v Mulbekhu musí do budoucnosti zajistit takové pracovní podmínky (plat, zaměstnanecké výhody atd.), aby konkurovala podmínkám ve státním sektoru a také v rozvíjejícím se soukromém sektoru.
Zájmem je také zaměstnat mladé lidi z vesnice Mulbekh, u kterých bude možné rozvíjet jejich kapacitu pro budoucí přínos škole. Je předpokladem, že tito lidé budou považovat svou činnost ve škole jako přínos pro celou mulbeckou komunitu a zároveň nebudou mít tendenci opustit vesnici, protože zde žije jejich rodina.