Back to top

Děti trénovali o přestávkách, místo oběda, před i po vyučovaní popisuje zážitky Jan Limport z první výuky Bendy hokeje

Především můj pobyt začal setkáním a objetím s Dalajlamou. Lepší začátek jsem si nemohl ani přát. Energie, láska, dobro a duchovno, které mi Dalajlama dodal během několika minut mi vynahradila nejen odpočinek po dlouhé cestě, aklimatizaci a poznání prostředí ve kterém jsem se ocitl. Vlastně jsem se okamžitě cítil na tom správném místě. To, že His Hollines Dalajlama věnoval velkou část svého povídaní i dobrovolníkům z Cech, bylo jen známkou toho, jak si nás a naší pomoci váží. Značka, Brontosauři v Himalájích, včele s Jirkou Sázelem, je zkrátka vnímaná v této oblasti velmi pozitivně a bylo mi ctí být součástí tohoto projektu.

Nyní k mému působeni a k hokejovým tréninkům. Překvapilo mě nadšení, zájem a dovednosti, které děti ve škole mají a s jakou ctižádostí k tréninku a především ke hře přistupují. Měl jsem na starosti děti druhého stupně, tedy 6 až 10 třída. Kluci, ale i dívky, bez výjimky plnili a prováděli cvičeni se 100 % nasazením, odvahou a disciplínou. Samozřejmě je více bavila hra, stříleni gólů a soutěže o malé ceny.

Nebo jen pochvaly, tím se ale určitě neliší od dětí z jiných částí světa.

Každý den bylo znát zlepšení v oblasti dovedností v technice práce s míčkem, který jsme teďˇ v létě vyměnili za hokejový puk. Nevím, do jaké míry jim budou v zimě překážet brusle, ale to bude naše práce, už v lednu jim s tímto pomoci a naučit je tuto činnost. Nakonec k jejich obrovské vůli po vítězství a učit se cokoliv, to myslím nebude až tak složitý úkol. O všem co píši, se v srpnu mohli přesvědčit i účastníci “Výzvy”, kteří se v hokejovém miniturnaji utkali s žáky školy. Nakonec tým složený s účastníků Výzvy sice nejtěsnějším rozdílem a vstřelením šťastného gólu v závěru zvítězil, ale myslím, že v dohledné době a to pevně věřím, nás začnou porážet. Nakonec já sám jsem fandil a držel palce žákům, ale hra je hra a zvítězit může jen jeden. To je jen ukázka toho, že tým Výzvy je nešetřil a nedal jim nic zadarmo. Děti byly smutné, ne však zklamané, či odevzdané. Naopak, tréninky v následujících dnech byly o to poctivější a urputnější. Děti netrénovaly pouze v době vyučování a v hodinách k tomu určených, ale i o přestávkách, místo oběda, před i po vyučovaní. Prostě jsem v nich viděl, o jaký národ se jedná. Jsou ctižádostiví, poctiví, učenliví, a především hrdí, a to bez rozdílu.

Opravdu mi bylo ctí a potěšením strávit s těmito lidmi několik týdnů a obohatit tak část svého života. Poznat jejich otevřená, upřímná srdce a krásnou, duchovně bohatou zemi.

Bylo mi potěšením předat jim alespoň část mých znalostí a zkušeností v oblasti hokejového světa.

Děkuji, že jsem tam mohl být a nedoufám a ani nevěřím, ale vím, že se tam určitě vrátím…

Fotografie: