..chtěla jsem tam teď na jaře odjet ...  až tam jsem se chtěla rozhodnout komu přispět.. zdravotní stav nedovolil ...tak jsem se rozhodla teď a tady u ntb ... Monika Jankůj

Moje dvě firmy podporují pravidelně školu v Mulbekhu. Celý život jsem se pohyboval v bussiness sféře a chtěl jsem udělat něco dobrého a škola v Mulbekhu se mi zdála jako super volba.

Proč přispívat na internát a školu v Himalájích? Můžu použít vzletný slogan 'abych udělala svět lepší,' ale to nezní ani upřímně, ani moc pravdivě. Přispívat na školu a internát v malé vesnici v srdci Himalájí má smysl, protože každý, bez rozdílu náboženství, kořenů a původu si zaslouží šanci na splnění svých snů. Když jsem navštívila Mulbekh jako brontosauří dobrovolník a viděla jsem vysněná povolání místních dětí, nebyla nesplnitelná. Místní děti nechtějí být manageři ani bankéři,chtějí být učiteli nebo lékaři. To by přece nemělo být tak těžké ne? Ale ono je, protože pro mnohé z nich jsou školy vzdálené mnoho kilometrů cesty horským terénem. Ruku na srdce, kolik kilometrů nachodíte denně cestou do práce/školy? Internát a škola v Mulbekhu dětem umožňuňují nabýt jednu z nejcennějších věcí v dnešním světě - vzdělání. Příspěvkem na projekt vidím možnost přiblížit děti splnění jejich snů, protože je přece tak trochu nefér, že já si sny splnit mohla, jen proto, že jsem se nenarodila na odlehlém místě. Právo snít a své sny plnit má přece každý.

V životě jsme měli štěstí a získali kvalitní vzdělání. Víme, jak je v životě důležité. Rádi proto skromně přispějeme, aby ke vzdělání měli přístup i děti v Malém Tibetu. Vždyť i ony jsou také "našimi" děti.

Již dlouho jsem chtěla vidět Himálaje. A přibližně stejnou dobu mě láká Tibet. A vždy jsem uvažovala o tom, že bych alespoň drobnou částkou chtěla přispívat na konkrétní dobročinný projekt. Již delší dobu jsem sledovala činnost organizace Brontosauři v Himálajích a představovala si, jaké by to bylo, vyrazit do Malého Tibetu. A letos se všechno spojilo v jedno. Dala jsem si dárek k padesátinám a těším se, že místa svých snů uvidím na vlastní oči, ne jako obyčejná turistka, ale jako součást skupiny lidí, jejichž činnost má smysl. A těší mě, že mohu být Himálajskou patronkou a alespoň drobně se podílet.

Odepřít si něco málo z pohodlí západního stylu života může být velice příjemné, pokud člověk měl možnost vidět, jak si v Mulbekhu pomoci váží a jaká zázraky s dary umí...

Vyjet do Malého Tibetu jako prázdninový dobrovolník v roce 2014 považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě, které mi v mnohém otevřelo oči. Vesnici Mulbekh a organizaci Brontosauři v Himálajích jsem za tuto možnost velmi vděčná a proto jsem se rozhodla přispívat alespoň drobnou částkou a stát se také Himálajským patronem. Celý projekt rozvoje školy obdivuji, bedlivě ho sleduji a moc mu fandím! :-))

O Brontosaurech v Himálajích jsem se dozvěděla asi před rokem od své kamarádky, která se k vám hlásila jako dobrovolník do Tibetu. Letos jsem to zkoušela i já sama, bohužel jsme obě byly neúspěšné. Tudíž jsem se rozhodla přispívat malou finanční částkou, která je pro mě jakožto studenta únosná, a tak pomoct alespoň touto cestou tamním dětem k lepšímu vzdělání.

Nemyslet jen na sebe.

Pomáhat je pro mě samozřejmá součást života, protože si uvědomuji, že není samozřejmé prožívat tak hezký život, jako je ten můj. Ale vybrat si z nepřeberného množství nadací s méně či více důvěryhodným programem, je obtížné. Ze všech stran se na nás valí žádosti o pomoc. U Brontosaurů v Himalájích mě přesvědčila promyšlenost pomoci. Sympatická mi je snaha tamní komunity nestát s nataženou dlaní, ale snažit se vlastními silami rozvíjet a udržovat v Mulbekhu tradice, ale současně zvyšovat kvalitu života především vzděláváním.

Děti, Tibet ,Dalajláma, Havel , těžko bychom našli silnější motivaci.

Protože, dělat něco pro druhé je mnohem víc, než dělat něco pro sebe.

Jirku Sázela, Brontosaury v Himálajích i školu v Mulbekhu, včetně ředitele Norbooa a učitele Chamby, znám už několik let. V Ladaku jsem měla možnost pobývat v létě 2012 díky svému pracovnímu zapojení do jiného českého projektu La Ngonpo, a dodnes vzpomínám na všechno, co jsem tam zažila. Jsem si jistá, že moje peníze doputují tam, kam je třeba, a především pomůžou místním. Jirka a všichni, které dokázal svou pracovitostí a nadšením do Ladaku (ať už fyzicky nebo v myšlenkách) vtáhnout, udělali a dělají obrovský kus práce, a držím všem palce, aby se jim to dařilo i dál. Jsem ráda, že jejich úsilí můžu nejenom sledovat, ale i podporovat, a to nejen finančně.

I believe that education can improve the world and I trust Brontosaurus to use my money fully to this effect. They know Mulbekh thoroughly and they have a flourishing collaboration with a local buddhist community for couple of years. I would especially stress that their vision for Mulbekh's school is not a vision of Brontosaurus alone, but it is jointly developed and shared with the school principal and local people.

Rozhodla jsem se být Himálasjkým patronem, protože jsem ve škole v Mulbekhu byla, znám to místo a vím, kam přesně jde moje podpora. Dobré vzdělání pro děti v Mulbekhu je pro mě důležité

I decided to help because I was impressed by the project. Schools like this represent some of the best of humanity in my opinion. It is so easy for privileged people like myself to take education for granted, and given this opportunity to help educate a child for three years at an extremely low cost, I accepted. It was especially important for me to be able to sponsor education for girls.

Rozhodla jsem se stát Himalájským patronem z více důvodu. Ráda podpořím děti a vzdělání. V minulosti jsem externě pomáhala dětem v Africe a dle aktivit Brontosauru a mého celoživotní zalíbení v Himalájích nebylo o spolupráci pochyb. Je to část země, jejíž životní styl je mi moc blízký a ráda bych dětem pomohla studovat, aby si mohly plnit sny a šířit krásné věci včetně jejich životního stylu do celého světa. Vzdělání je klíčem k tomu, aby objevily svůj potenciál a mohly tak žít v radosti. 

Procházím si změnamy života a dostal jsem na na jednu z mnoha křižovatek které nás potkají. Poslední dobou jsem si klad a vlastně stále kladu otázku jaký je smysl života či jeho vyšší záměr.Často se mi hlavou honí  myšlenky,vydělám dost peněz abych měl na složenky či vydělám dost abych ušetřil na dovolenou či podbné starosti západního světa?? Jednoho dne jsem si prožil a procítil že mám a vlastně máme stále obavy či strachy o nedostatek financí jak ti co pracují tak ale i ti co mají nadbytek což se zdá paradox ale je to tak. Uvědomil jsem si co tu vše mám,mám co jíst mám kde spát mám internet či auto.Když jsem si uvědomil že jsou na zemi lidé kteří tohle nemají a přesto žijí,bojují s každodením hladem či chudoubou tak se mi chce plakat! A přesto všechno ti lidé mají v sobě takovou sílu že i přesto všechno dokáží být sťastní a troufám si říci že více než my!!! Kéž by si více lidí v dnešním moderním světě uvědomilo pravou hodnotu život.

Jirku Sázela znám mnoho let, k Brontosauru mám blízký vztah a přijde mi, že je nutné pomoci zachovat tibetskou kulturu.

Jelikož dobrovolnictvím v Himalájích nic nekončí, ráda bych tento projekt podpořila i nadále. Prostřednictvím této pomoci projekt může růst a dál poskytovat dětem kvalitnější vzdělání a zároveň pojit naše kultury dohromady. Jsem ráda, že toho mohu být součástí.

Jsem členem různých dobrovolnických organizací už od 16ti let - postupně jsem pomáhal v rámci projektů po Evropě a na VŠ organizováním zahraničních stáží pro studenty všude po světe. Projekt Brontosaurů v Himalájích mi připadá smysluplný a vidím jej jako další přirozený krok. Budu chtít podpořit školu v Mulbekhu nejen finančně ale také pomocí přímo na místě jakožto dobrovolník.

Proč jsem se stala Himalájskou patronkou? Existuje hned několik důvodů, ale jeden z nich je absolutně zásadní. Asi by mě ani nenapadlo o tom přemýšlet, kdyby se mi osobně nestalo, že jsem byla v situaci, kdy jsem cítila, že moje vlastní příležitosti jsou omezeny z důvodů, které nemohu ovlivnit. O co tedy jde? Jde o přístup ke vzdělání. Místo boje s větrnými mlýny (v hlavě jistého docenta) jsem se rozhodla svoje prostředky investovat do pomoci lidem, kteří mají ke vzdělání cestu mnohem náročnější než já. Velmi na mě také zapůsobila fotografie žačky Nilsy, kterou pořídil fotograf Jan Strnad, jak i dílo, které Nilza vytvořila na hodinách s Matrinou Trchovou (tak moc, že jsem si ho prostě musela vydražit na benefičním koncertu Martiny v Praze). Těší mě milý, srdečný a také neskutečně profesionální přístup Brontosaurů, kteří umožňují stát se patronem každému, kdo o to stojí. V neposlední řadě mě konečně přesvědčilo také přátelské slovo, okouzlující úsměv a jiskra v oku Jiřího Sázela. Jsem hrdá na to, že se mohu připojit k osobnostem, jež tento projekt podporují.

Nejlepší investice je podle mě vždy do vzdělávání. Já se do toho svého snažím investovat stále. Každý by měl mít možnost se kvalitně vzdělávat a proto jsem se rozhodla pomoci.

Do Indie jsem poprvé služebně zavítal v březnu roku 2012 a když jsem viděl poměry, které zde panují, především pro děti z nemajetných poměrů, tak bylo rozhodnuto, kam budu chtít pomáhat alespoň nějakými drobnými financemi. Zprvu si pamatuji příhodu, kdy jsme cestovali klimatizovaným vozem na Gate of India zde v Mubaji a za oknem našeho vozu na ulici zaklepal chlapec s krásným úsměvem a nabízel nám růže, ohromnou kytici. Kdyby v tu chvíli seděla nějaká žena vedle mě v autě, tak kytici bych okamžitě koupil. Ale jelikož se mnou byl jen kolega, bylo rozhodnuto = chci nějak pomoci. Jednoduchá matematika mě hned ale vrátila na zem. Kdybych každému jedinci v Indii chtěl věnovat po jedné jediné rupii, bych se při miliardě plus lidí nedoplatil…Částka by byla ohromující, asi jako deficit našeho státního rozpočtu :-)

Moje práce je spojena s cestováním, tak tyto nuzné podmínky mám možnost sledovat napříč Indii, ale ono se stačí projet jen ráno do práce a nebo večer domů zpět. V Pune jsem navštívil charitativní výstavu obrazů, fotografií a ručních prací, kde jsem objevil právě Ladak a krásy míst Malého Tibetu. Rovněž při opakovaných návštěvách Darjeelingu mi bylo hned jasné, že Himaláje jsou to pravé místo, kam se chci v budoucnu znovu a znovu vracet. Při poslední cestě do Čech sedím takhle na letišti a plánuji nějakou cestu na sever a v tom na mě z novinek vykoukne článek se Světlanou Nálepkovou a jejím působení společně s dalšími celebritami Brontosaurů v Himalájích. Se zájmem jsem si ho přečetl a tak mě doprovodil na vaše stránky = a bylo jasno, rozhodnuto. Konkrétní projekt, konkrétní místo a jasný cíl podpory, navíc s vynikající patronací V.Havla a Dalajlámy.

Někdy mám pocit, že jsem tam žil. A snad proto cítím tu energii lidí, kteří tam žijí dnes

Na Himálasjkém patronství se mi líbí myšlenka, že peníze opravdu poputují tam kam mají. Musím se ale přiznat, že ten poslední bod co mě k tomu přiměl, bylo zemětřesení v Himálajích ke konci dubna 2015. Rozhodla jsem se alespoň nějakou částkou přispět pár organizacím a stát se Vaším patronem. Až v takovouto chvíli si uvědomuji jaké máme štěstí a vlastně i moc, pomoci jiným, něco změnit.

I want to help children who want and have the motivation to learn and study

Jsem hrdá na to, že jsem v Ladakhu byla jako dobrovolník v roce 2012, že jsem poznala tamní lidi a že jim s manželem stále můžeme finančně pomáhat jako Himálajští patroni

Už nějaký čas jsem uvažovala o adopci na dálku. Zajímá mě buddhistické učení a nadchlo mě, že tento projekt podporuje školu v buddhistické zemi :-), místní kulturu a vlastní aktivitu školy. Citím, že je to dobrá věc. :-)