Rád podpořím dobrou věc a projekt, který opravdu pomáhá.

Aktivity, za kterými stojí organizace Brontosauři v Himálajich, vnímám jako něco velmi cenného a potřebného v tomto světě. Jsem ráda, že mohu podpořit Brontosaury alespoň jako patron.

Hory, tibet, jeho svátost 14. dalajláma, Vávlav Havel, smysluplná pomoc dětem a jejich rodinám... není co řešit, toho rozhodně chci být součástí!!! :-)

Návštěva školy v Ladhaku v rámci dovolené s kurzem budhismu v letošním roce.

 Nový život může začít teprve až když se něco nového naučíme. Proto je vzdělání tak důležité, je to krok k lepší budoucnosti. Každý by měl mít možnost chodit do školy a snažit se udělat ze světa smysluplnější místo k životu. Buddhismus mě hodně inspiroval, změnil moje uvažování. Proto jsem se rozhodla přispět. Tibet je možná daleko a tibetská kultura může být vzdálený pojem, ale jako lidé jsme si blízko.

Podpora dobrého...

Miluju hory, buddhistické učení a miluju převelice lidi, kteří ho na Zemi udržují a živí svou každodenní praxí - ať je to kdekoliv a v jakékoliv oblasti - a šíří svým působením lásku a hluboký soucit pro všechny bytosti, aby byly šťastny. Možnost spojit se s takovýmto krásným "projektem" v tak krásném, divokém (i bolavém) a tajuplném místě a navíc tím prospět právě dětem k jejich radostnému životu a k rozšířeni jejich možností (a tím zvysit naději laskavé budoucnosti naší slibné planety) je pro me velikou každodenní radostí a nesmírně za tuto příležitost děkuji všem, kteří ji tak dokonale a vytrvale tvoří.... Těším se na vše, co se díky spojeni tolika dobrých lidi bude na Zemi i v mém životě manifestovat. S myšlenkou dobra pro všechny zapojené děkuji v hloubi srdce:) Ať jsou všechny bytosti šťastny

 Věřím, že to má smysl a to mi dělá radost. Tu pak můžu předat někomu dalšímu a ten ji snad pošle zase někam dál a třeba se mi někdy vrátí nebo doputuje k vám =).

I když jsem matka samozivitelka,po krátkém mimořádně prekrasnem pobytu v Mulbekhu,si připadam bohatá.A nejsou to peníze o kterých ted mluvím.Děkuji za zprostředkování úžasných dni,za možnost vidět jiné světy a velmi se obohatit o zážitky a momenty,které mi již nikdo nikdy nevezme.Aspoň touto malou kapkou rada přispějí ke zdárnému rozvoji školy

Pomáhat je pro mě samozřejmá součást života, protože si uvědomuji, že není samozřejmé prožívat tak hezký život, jako je ten můj. Ale vybrat si z nepřeberného množství nadací s méně či více důvěryhodným programem, je obtížné. Ze všech stran se na nás valí žádosti o pomoc. U Brontosaurů v Himalájích mě přesvědčila promyšlenost pomoci. Sympatická mi je snaha tamní komunity nestát s nataženou dlaní, ale snažit se vlastními silami rozvíjet a udržovat v Mulbekhu tradice, ale současně zvyšovat kvalitu života především vzděláváním.

Jelikož dobrovolnictvím v Himalájích nic nekončí, ráda bych tento projekt podpořila i nadále. Prostřednictvím této pomoci projekt může růst a dál poskytovat dětem kvalitnější vzdělání a zároveň pojit naše kultury dohromady. Jsem ráda, že toho mohu být součástí.

Pomoc mě nezajímá. Co mě zajímá, je podpora, která znamená zážitek pro obě "zúčastněné" strany. A tohle Brontosauři v Himalájích dělají.

Nejsem příznivec dlouhých textů, takže jednoduše: největší přínos vidím v podpoře vzdělání, aby tito lidí nebyli závislí na darech z Evropy, ale byli pak sami schopní se aktivně zasadit o lepší životní podmínky ve vlastní zemi. K tomu jim vzdělání může pomoci.

Vyjet do Malého Tibetu jako prázdninový dobrovolník v roce 2014 považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě, které mi v mnohém otevřelo oči. Vesnici Mulbekh a organizaci Brontosauři v Himálajích jsem za tuto možnost velmi vděčná a proto jsem se rozhodla přispívat alespoň drobnou částkou a stát se také Himálajským patronem. Celý projekt rozvoje školy obdivuji, bedlivě ho sleduji a moc mu fandím! :-))

V životě jsme měli štěstí a získali kvalitní vzdělání. Víme, jak je v životě důležité. Rádi proto skromně přispějeme, aby ke vzdělání měli přístup i děti v Malém Tibetu. Vždyť i ony jsou také "našimi" děti.

Jedu pomáhat jako dobrovolník do Mulbekhu.

My máme - tak dejme! Děti a vzdělání jsou vždy nadějí pro budoucnost, a je správné tento vztah podporovat kdekoliv na světě! Dobrý záměr, dobrá vize, dobrá práce...
Spojení 14. Dalajlámy a Václava Havla, které pro mně zastupuje Jirka Sázel je inspirativní a skrývá komplexní životní postoj!
Člověk člověku...

Poznávání a poznání............ ( Tot podle mne smyslem našich životů)

„S dospělostí zjistíte, že máte dvě ruce. Jednu, abyste pomáhali sobě, druhou abyste pomohli světu,“ říkávala Audrey Hepburn. A protože i já pomoc vnímám jako automatickou součást života, stát se Himalájským patronem pro mě bylo přirozeným krokem. Krokem, který mě nebolí, ale někomu může posloužit k lepšímu životu. V tom vidím smysl.

Miluji děti a příležitost přispět na jejich vzdělání jsem velmi ráda přijala.

Vždy mě zajímal osud Tibetu a jeho lidu. Vadí mi že Čína ničí tuto ojedinělou lidskou a duchovní kulturu. A rád bych Tibeťany i jejich kulturu podpořil i když přesně nevím, jakým dílem je zde v údolí zastoupena, A po naší návštěvě také hluboce obdivuji, co ředitel Norbu dokázal vykutat doslova ze skály a kamení. Velice si Vážím toho, co dělá on a jakým způsobem podporují školu lidi kolem něj i  další, např. pan Vivek i vy všichni tady. Rád se tedy přidávám!

Už nějaký čas jsem uvažovala o adopci na dálku. Zajímá mě buddhistické učení a nadchlo mě, že tento projekt podporuje školu v buddhistické zemi :-), místní kulturu a vlastní aktivitu školy. Citím, že je to dobrá věc. :-)

Realizace školy v Mulbekhu je pro mě smysluplná a krásná věc, kterou jsem se rozhodla podporovat. Celá tahle myšlenka se mě moc líbí a fandím všem co se toho účastní a pomáhají :-).

..chtěla jsem tam teď na jaře odjet ...  až tam jsem se chtěla rozhodnout komu přispět.. zdravotní stav nedovolil ...tak jsem se rozhodla teď a tady u ntb ... Monika Jankůj

Líbí se mi, že se do projektu pustili nadšenci s dobrými úmysly a jejich aktivita padla na úrodnou půdu. Pro každý projekt, který se může dotáhnout do konce je v dnešní době potřeba i finanční podpory...

Za Brontosaury do Malého Tibetu jsem se poprvé vypravila s fotoaparátem na krku v roce 2012. Od té doby je Ladakh moje srdeční záležitost, stejně jako škola v Mulbekhu, kde jsem poznala opravdovou upřímnost, pohostinnost místních a obyčejný život bez materiálních hodnot.

It's already ages, what Tibet is deeply anchored in my heart. Let's be honest..I am Tibetan fanatic but still I haven't been there- what is quite funny, isn't it ? Actually I am really disappointed by the political situation there. I have amazing Tibetan friends living in Europe and I am really grateful, that I know them. All of them has been sponsored. If they wouldn't, they are not educated and they would never leave Tibet.
I am hoping in Free Tibet and dreaming about meeting Dalai Lama...And one day it comes true..

Podílet se na něčem, co má smysl a význam.