Předpokládané pozitivní dopady rozvojové adopce vyplývají hlavně ze skutečnosti, že škola bude poskytovat vzdělání zadarmo dětem z chudých rodin zcela samostatně. Níže jsou příklady některých z nich.
Množství dětí vybraných k adopci:
Bude-li škola samostatně zajišťovat příjem na bezplatné vzdělání dětem z chudých rodin, povede ji to k vlastnímu zvažování limitů pro poskytnutí vzdělání zadarmo. Malý Tibet se intenzivně rozvíjí a rodiny rychleji či pomaleji bohatnou. V hlavním městě Malého Tibetu Lehu byly před dvaceti lety všechny rodiny chudé a nechali si adoptovat děti. V současné době jsou však adoptovány děti i z těch nejbohatších rodin, protože zájemců o adopci je stále dost. Je eticky správné, aby student z USA dřel bídu z nouzí, aby zaplatil studium dítěti, jehož rodina má v Himálajích mnohem lepší životní úroveň než on sám? Rozhodně jde argumentovat tím, že by se o limity k přijetí dítěte k adopci měla starat Darující organizace. Avšak tato starost skrývá mnohé komplikace. Například je nezbytné vypracovat průzkumu ke stanovení limitů k přijetí dítěte k adopci. Pokud budou tento výzkum dělat odborníci z Evropy je pro ně velmi obtížné stanovit správné limity a může lehko dojít k omylu. Na druhou stranu pokud by takovéto limity stanovoval někdo místní, bude mít vždy sklon nadržovat místním a umožnit zadarmo vzdělání všem. Nicméně i přes provedený průzkum ať už Evropanem nebo Ladačanem mohou místní rodiny nebo i Přijímající organizace podvádět, protože úsilí získat finanční prostředky vždy zůstane na straně Darovací organizace. Navíc pokud by k podvádění docházelo, Darovací organizace má velmi malou šanci to odhalit.
Všechny výše popsané komplikace odpadají v případě, kdy škola samostatně zajišťuje finance na bezplatné vzdělání chudých dětí. Díky dobré znalosti místních podmínek bude vedení školy totiž vždy schopno objektivně uvážit, jestli se jim vyplatí vynakládat úsilí k vlastnímu podníkání, aby zajistili peníze na zajištění bezplatného vzdělání dětem z chudých rodin, nebo jestli jsou rodiny natolik bohaté, že si platbu školného mohou sami dovolit.
Problém vzdělání chudých rodin zůstane lokálním problémem:
Přes Klasickou adopci získávají rodiny peníze na zajištění vzdělání svých dětí zcela zadarmo na základě pouhého požádání. Neblahým dopadem takovéto filantropie je, že přijímající komunita velmi zpohodlní v řešení jejich vlastních lokálních problémů (protože se o ně starají jiní ze zahraničí). Rozvojová adopce umožní řešit problematiku lokálního bezplatného vzdělání lokálně (bez globální závislosti). Jednak že umožní místním vytvořit další pracovní pozice pro obyvatele Mubekhu, ale bude místní obyvatele nutit, aby se mezi sebou dohodli například na pravidlech, kdo dostane vzdělání zadarmo a kdo ne.
V případě, že Brontosauři v Himálajích náhle přestanou zprostředkovávat adopci dětí, nepředstavuje to pro školu v Mulbekhu tak kritický moment jak u klasické adopce. U Rozvojové adopce si škola v Mulbekhu bude hradit vlastní provozní náklady z vlastních podnikatelských aktivit. Avšak u Klasické adopce ztratí škola najednou podstatnou část svého příjmu (přibližně 25 až 50%), což v krajním případě může vést k jejímu zavření.
Klasická adopce je také velmi často kritizovaná za skutečnost, že rodiče adoptovaných dětí trpí pocitem vlastní neschopnosti, protože nejsou schopni zajistit vzdělání pro své děti. V případě Rozvojové adopce však problém zajištění bezplatného vzdělání zůstává problémem místní komunity a jednotlivý rodiče a další lidé z vesnice se na něm mohou aktivně podílet. Po představení principu rozvojové adopce komunitě z vesnice Mulbekhu mezi nimi zavládlo nadšení, protože díky rozvojové adopci budou „moct sami pomoci vlastní komunitě“.