Jelikož dobrovolnictvím v Himalájích nic nekončí, ráda bych tento projekt podpořila i nadále. Prostřednictvím této pomoci projekt může růst a dál poskytovat dětem kvalitnější vzdělání a zároveň pojit naše kultury dohromady. Jsem ráda, že toho mohu být součástí.

Hory, tibet, jeho svátost 14. dalajláma, Vávlav Havel, smysluplná pomoc dětem a jejich rodinám... není co řešit, toho rozhodně chci být součástí!!! :-)

Nejsem příznivec dlouhých textů, takže jednoduše: největší přínos vidím v podpoře vzdělání, aby tito lidí nebyli závislí na darech z Evropy, ale byli pak sami schopní se aktivně zasadit o lepší životní podmínky ve vlastní zemi. K tomu jim vzdělání může pomoci.

Sliby se mají plnit.

Do Indie jsem poprvé služebně zavítal v březnu roku 2012 a když jsem viděl poměry, které zde panují, především pro děti z nemajetných poměrů, tak bylo rozhodnuto, kam budu chtít pomáhat alespoň nějakými drobnými financemi. Zprvu si pamatuji příhodu, kdy jsme cestovali klimatizovaným vozem na Gate of India zde v Mubaji a za oknem našeho vozu na ulici zaklepal chlapec s krásným úsměvem a nabízel nám růže, ohromnou kytici. Kdyby v tu chvíli seděla nějaká žena vedle mě v autě, tak kytici bych okamžitě koupil. Ale jelikož se mnou byl jen kolega, bylo rozhodnuto = chci nějak pomoci. Jednoduchá matematika mě hned ale vrátila na zem. Kdybych každému jedinci v Indii chtěl věnovat po jedné jediné rupii, bych se při miliardě plus lidí nedoplatil…Částka by byla ohromující, asi jako deficit našeho státního rozpočtu :-)

Moje práce je spojena s cestováním, tak tyto nuzné podmínky mám možnost sledovat napříč Indii, ale ono se stačí projet jen ráno do práce a nebo večer domů zpět. V Pune jsem navštívil charitativní výstavu obrazů, fotografií a ručních prací, kde jsem objevil právě Ladak a krásy míst Malého Tibetu. Rovněž při opakovaných návštěvách Darjeelingu mi bylo hned jasné, že Himaláje jsou to pravé místo, kam se chci v budoucnu znovu a znovu vracet. Při poslední cestě do Čech sedím takhle na letišti a plánuji nějakou cestu na sever a v tom na mě z novinek vykoukne článek se Světlanou Nálepkovou a jejím působení společně s dalšími celebritami Brontosaurů v Himalájích. Se zájmem jsem si ho přečetl a tak mě doprovodil na vaše stránky = a bylo jasno, rozhodnuto. Konkrétní projekt, konkrétní místo a jasný cíl podpory, navíc s vynikající patronací V.Havla a Dalajlámy.

Ráda přispěji na další rozvoj školy v Mulbekhu, která umožňuje tamějším dětem se kvalitně vzdělávat přímo v oblasti kde žijí, rozvíjet vztah k rodné krajině, uchovávat Tibeckou kulturu a trávit čas se svoji rodinou. Zkrátka podpořit projekt, který má smysl a vím, že peníze jdou na správné místo.

Život a kultura Tibeťanů mě zajímá, mohu se od nich hodně naučit a doufám, že jim díky patronství také můžu být nějak užitečná.

 Upřímně to byl Jirka, jeho čisté srdce a krásný úmysl pomáhat dětem k lepšímu životu.

Školu v Mulbekhu jsem navštívil původně spíše ze zvědavosti a touhy zažít a vidět místní lidi a jejich život. Po 2 týdnech strávených s nimi jsem viděl u celého vedení školy jejich nezištnou a úpřimnou snahu něco udělat, vybudovat, pomoct dětem a celé komunitě v okolí. Proto jsem se rozhodl přispět a rád bych se tam opět po pár letech podíval, jak se jim daří… Jsou to dobře investované peníze!

Dobrá myšlenka od základu, podpora místní komunity, realizace směřující stále dopředu, nezištnost...zbývá smeknout.

Hledala jsem projekt, který bych mohla podpořit, a tento mě oslovil nejvíce....těch důvodů je mnoho...dříve jsem podporovala jiné projekty, ale s narozením dcery jsem chtěla začít "jinde"...chtěla bych, aby i ona v budoucnu pomáhala nějakým způsobem těm, kteří to potřebují.

Vyjet do Malého Tibetu jako prázdninový dobrovolník v roce 2014 považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě, které mi v mnohém otevřelo oči. Vesnici Mulbekh a organizaci Brontosauři v Himálajích jsem za tuto možnost velmi vděčná a proto jsem se rozhodla přispívat alespoň drobnou částkou a stát se také Himálajským patronem. Celý projekt rozvoje školy obdivuji, bedlivě ho sleduji a moc mu fandím! :-))

Jsem hrdá na to, že jsem v Ladakhu byla jako dobrovolník v roce 2012, že jsem poznala tamní lidi a že jim s manželem stále můžeme finančně pomáhat jako Himálajští patroni

Verila som od začiatku, že sa nám podarí umiestniť všetky deti zahrnuté do programu a chcela som byť toho súčasťou. Aby všetky mali rovnakú šancu dostať vzdelanie a dokončiť školu.

Pomoc mě nezajímá. Co mě zajímá, je podpora, která znamená zážitek pro obě "zúčastněné" strany. A tohle Brontosauři v Himalájích dělají.

My máme - tak dejme! Děti a vzdělání jsou vždy nadějí pro budoucnost, a je správné tento vztah podporovat kdekoliv na světě! Dobrý záměr, dobrá vize, dobrá práce...
Spojení 14. Dalajlámy a Václava Havla, které pro mně zastupuje Jirka Sázel je inspirativní a skrývá komplexní životní postoj!
Člověk člověku...

Už dlouho jsem uvažovala, že bych chtěla adoptovat dítě v jiné zemi a umožnit, podpořit jej při získání vzdělání. Pak jsem uviděla u kamarádky film o české škole v Tibetu a jejím adoptovaném chlapečkovi. Líbí se mi kultura Tibetu, velmi si vážím jeho Svatosti Dalajlámy. Proto vítám možnost podpořit tento projekt. Ráda bych adoptovala dítě, až to bude možné. Děkuji a přeji všem ať se daří, mnoho lásky, radosti a naplnění.

Podílet se na něčem, co má smysl a význam.

Procházím si změnamy života a dostal jsem na na jednu z mnoha křižovatek které nás potkají. Poslední dobou jsem si klad a vlastně stále kladu otázku jaký je smysl života či jeho vyšší záměr.Často se mi hlavou honí  myšlenky,vydělám dost peněz abych měl na složenky či vydělám dost abych ušetřil na dovolenou či podbné starosti západního světa?? Jednoho dne jsem si prožil a procítil že mám a vlastně máme stále obavy či strachy o nedostatek financí jak ti co pracují tak ale i ti co mají nadbytek což se zdá paradox ale je to tak. Uvědomil jsem si co tu vše mám,mám co jíst mám kde spát mám internet či auto.Když jsem si uvědomil že jsou na zemi lidé kteří tohle nemají a přesto žijí,bojují s každodením hladem či chudoubou tak se mi chce plakat! A přesto všechno ti lidé mají v sobě takovou sílu že i přesto všechno dokáží být sťastní a troufám si říci že více než my!!! Kéž by si více lidí v dnešním moderním světě uvědomilo pravou hodnotu život.

Proč přispívat na internát a školu v Himalájích? Můžu použít vzletný slogan 'abych udělala svět lepší,' ale to nezní ani upřímně, ani moc pravdivě. Přispívat na školu a internát v malé vesnici v srdci Himalájí má smysl, protože každý, bez rozdílu náboženství, kořenů a původu si zaslouží šanci na splnění svých snů. Když jsem navštívila Mulbekh jako brontosauří dobrovolník a viděla jsem vysněná povolání místních dětí, nebyla nesplnitelná. Místní děti nechtějí být manageři ani bankéři,chtějí být učiteli nebo lékaři. To by přece nemělo být tak těžké ne? Ale ono je, protože pro mnohé z nich jsou školy vzdálené mnoho kilometrů cesty horským terénem. Ruku na srdce, kolik kilometrů nachodíte denně cestou do práce/školy? Internát a škola v Mulbekhu dětem umožňuňují nabýt jednu z nejcennějších věcí v dnešním světě - vzdělání. Příspěvkem na projekt vidím možnost přiblížit děti splnění jejich snů, protože je přece tak trochu nefér, že já si sny splnit mohla, jen proto, že jsem se nenarodila na odlehlém místě. Právo snít a své sny plnit má přece každý.

In this capitalist society, I think it's important to make circulate help and show solidarity towards people from other countries who don't have the same possibilities as us. I think that every child in the world has the right to education and equal opportunities. It's a way to show respect aswell and to be opened minded to other cultures.

Libi se mi dobry zamer. Propojeni mezi ceskou a tibetskou kulturou. Podpora vzdelavani. Moznost pobyvat na uzemi chramu v blizkosti mnichu, kteri uci tibetsky buddhismus. Moznost spatrit jeho svatost Dalajlamu 14. Preju vsem lidem v teto organizaci moc radosti ze spolecneho dila a mistnim detem dobre zazemi pro kvalitni vzdelani.

Brontosaury v Himalájích podporuji dlouhodobě zejména jinými zdroji než peněžními - k dispozici dávám své zkušenosti a čas a podílím se na jednotlivých aktivitách BvH již delší dobu. Himalájskou patronkou se stávám zejména proto, že projekt HP vnímám jako velmi dobře promyšlený, funkční a férový. Být HP je pro mě prestižní záležitostí!

Děti, Tibet ,Dalajláma, Havel , těžko bychom našli silnější motivaci.

„S dospělostí zjistíte, že máte dvě ruce. Jednu, abyste pomáhali sobě, druhou abyste pomohli světu,“ říkávala Audrey Hepburn. A protože i já pomoc vnímám jako automatickou součást života, stát se Himalájským patronem pro mě bylo přirozeným krokem. Krokem, který mě nebolí, ale někomu může posloužit k lepšímu životu. V tom vidím smysl.

Ráda pomůžu dobré věci ❤.Pracovala jsem s lidmi z Nepálu v mém bývalém zaměstnání.Videla jsem soukromý dokument člověka( čecha,který tam žil,slyšela jsem jeho fascinující vyprávění.Obdivuji jeho svatost Dalajlamu.Můj syn jde teď do první třídy.Rada aspoň trochu pomůžu i jiným dětem v jejich vzdělávání.