Dobrá myšlenka od základu, podpora místní komunity, realizace směřující stále dopředu, nezištnost...zbývá smeknout.

Do Indie jsem poprvé služebně zavítal v březnu roku 2012 a když jsem viděl poměry, které zde panují, především pro děti z nemajetných poměrů, tak bylo rozhodnuto, kam budu chtít pomáhat alespoň nějakými drobnými financemi. Zprvu si pamatuji příhodu, kdy jsme cestovali klimatizovaným vozem na Gate of India zde v Mubaji a za oknem našeho vozu na ulici zaklepal chlapec s krásným úsměvem a nabízel nám růže, ohromnou kytici. Kdyby v tu chvíli seděla nějaká žena vedle mě v autě, tak kytici bych okamžitě koupil. Ale jelikož se mnou byl jen kolega, bylo rozhodnuto = chci nějak pomoci. Jednoduchá matematika mě hned ale vrátila na zem. Kdybych každému jedinci v Indii chtěl věnovat po jedné jediné rupii, bych se při miliardě plus lidí nedoplatil…Částka by byla ohromující, asi jako deficit našeho státního rozpočtu :-)

Moje práce je spojena s cestováním, tak tyto nuzné podmínky mám možnost sledovat napříč Indii, ale ono se stačí projet jen ráno do práce a nebo večer domů zpět. V Pune jsem navštívil charitativní výstavu obrazů, fotografií a ručních prací, kde jsem objevil právě Ladak a krásy míst Malého Tibetu. Rovněž při opakovaných návštěvách Darjeelingu mi bylo hned jasné, že Himaláje jsou to pravé místo, kam se chci v budoucnu znovu a znovu vracet. Při poslední cestě do Čech sedím takhle na letišti a plánuji nějakou cestu na sever a v tom na mě z novinek vykoukne článek se Světlanou Nálepkovou a jejím působení společně s dalšími celebritami Brontosaurů v Himalájích. Se zájmem jsem si ho přečetl a tak mě doprovodil na vaše stránky = a bylo jasno, rozhodnuto. Konkrétní projekt, konkrétní místo a jasný cíl podpory, navíc s vynikající patronací V.Havla a Dalajlámy.

Po setkání s Jirkou Sázelem a panem Vivekem jsme se rozhodli projekt podpořit. Připadá nám v mnoha směrech smysluplný :-)

Činnost Brontosaurů v Himalájích jsem poprvé zaznamenala, když se má kamarádka v roce 2014 zúčastnila programu letního dobrovolnictví. Počátkem loňského roku jsem zjišťovala možnosti dobrovolnictví na léto a narazila opět na Brontosaury a začala zjišťovat, co tato organizace vlastně dělá. Svou činností mě zaujala, jelikož vzdělání považuji za základní prvek rozvoje společnosti a každý by měl mít k němu přístup. S polem působení jsem se sžila a rozhodla se, že bych se chtěla aktivně zapojit.

Ráda pomůžu dobré věci ❤.Pracovala jsem s lidmi z Nepálu v mém bývalém zaměstnání.Videla jsem soukromý dokument člověka( čecha,který tam žil,slyšela jsem jeho fascinující vyprávění.Obdivuji jeho svatost Dalajlamu.Můj syn jde teď do první třídy.Rada aspoň trochu pomůžu i jiným dětem v jejich vzdělávání.

Peníze na podporu Tibetského vzdělání rád poskytnu. Jsem za to rád, že pomáhají tam, kde je potřeba. Na dostavby školy a školky, internátu, lékárny a solární energie.

Asie, Himálaj, Tibet...jedná se o srdečni záležitost..a vzdělání považuji za velmi důležité. Děkuji Brontosaurům, že mohu být Himálajským patronem.

Chytlo mě za srdíčko, vyprávění jednoho z účastníků Vaší akce v Tibetu. Pro mě je to pár korun, které ani nepocítím, pro tamní krásné lidi třeba velká pomoc. I když nemůžeme napravit vše na tomto světě, je moc dobře, že můžeme přidat aspoň malý střípek naděje a je mi ctí být aspoń malinkou součástí, této krásné lidské vzájemné pomoci.

Byla jsem v Malém Tibetu dvakrát pomáhat jako dobrovolnice, koupila jsem obraz v dražbě na benefičním koncertu, abych podpořila dobrou věc.

Jirko, nevím na co jsem tak dlouho čekal :) jdu do toho. Snad vám pár peněz pomůže.

Hory, tibet, jeho svátost 14. dalajláma, Vávlav Havel, smysluplná pomoc dětem a jejich rodinám... není co řešit, toho rozhodně chci být součástí!!! :-)

Ráda podpořím lidi, kteří mají snahu udělat svět dětí štastnější a barevnější.

Žijeme ve světě konzumu, materialismu, nekontrolovatelného nadbytku a vykořenění duchovních hodnot. Domnívám se, že je mou morální povinností věnovat alespoň touto cestou příspěvek, který zde znamená pár káviček a který může na druhém konci světa měnit lidstké životy k lepšímu. Investice do vzdělání je snad tou nejlogičtější a nejvhodnější formou pomoci.

Návštěva Mulbekhu, plného krásných a srdečných lidí a celkově projekt, který má myšlenku a stojí za to ho podpořit.

We decided to help the project as we think that education is important for world peace.  We like in the project that local people and children not just receiving money, but also they have an opportunity to change their community by themselves.

Veľmi dlho som sa pohrával s myšlienkou navštíviť danú krajinu. Až prednedávnom keď som sa dostal k vašej organizácii som sa dozvedel oveľa viac a snáď sa mi tak podarí časom aj dostať pomôcť deťom, ľudom a spoznať krajinu, kultúru... Dakujem

Doporučila jsem Brontosary v Himálajích kamarádovi podnikateli, který jej začal podporovat. Sama jsem adoptovala děti z Mulbekhu a také jsem adopci doporučila svým známým.

Za Brontosaury do Malého Tibetu jsem se poprvé vypravila s fotoaparátem na krku v roce 2012. Od té doby je Ladakh moje srdeční záležitost, stejně jako škola v Mulbekhu, kde jsem poznala opravdovou upřímnost, pohostinnost místních a obyčejný život bez materiálních hodnot.

Miluji děti a příležitost přispět na jejich vzdělání jsem velmi ráda přijala.

Where is the will, there is a way

V životě jsme měli štěstí a získali kvalitní vzdělání. Víme, jak je v životě důležité. Rádi proto skromně přispějeme, aby ke vzdělání měli přístup i děti v Malém Tibetu. Vždyť i ony jsou také "našimi" děti.

Věřím, že Země je krásné místo k žití a pokud mohou moje peníze někomu pomoci v tom, aby Zemi poznával a žil na ní šťastněji, rád je věnuji.

Podpora dobrého...

V oblasti Ladakh jsem byla jako dobrovolník s Brontosaury v roce 2008. Od té doby s obdivem a nadšením sleduji, jak se projekt rozvíjí. Podporu výstavby internátu v Mulbekhu vnímám jako smysluplnou, a to především z toho důvodu, že česko-indická spolupráce skvěle funguje. Můžu si zkrátka být jistá tím, že veškeré peníze budou využity efektivně a v souladu s potřebami místních.

Podílet se na něčem, co má smysl a význam.

Školu v Mulbekhu jsem navštívil původně spíše ze zvědavosti a touhy zažít a vidět místní lidi a jejich život. Po 2 týdnech strávených s nimi jsem viděl u celého vedení školy jejich nezištnou a úpřimnou snahu něco udělat, vybudovat, pomoct dětem a celé komunitě v okolí. Proto jsem se rozhodl přispět a rád bych se tam opět po pár letech podíval, jak se jim daří… Jsou to dobře investované peníze!

Proč přispívat na internát a školu v Himalájích? Můžu použít vzletný slogan 'abych udělala svět lepší,' ale to nezní ani upřímně, ani moc pravdivě. Přispívat na školu a internát v malé vesnici v srdci Himalájí má smysl, protože každý, bez rozdílu náboženství, kořenů a původu si zaslouží šanci na splnění svých snů. Když jsem navštívila Mulbekh jako brontosauří dobrovolník a viděla jsem vysněná povolání místních dětí, nebyla nesplnitelná. Místní děti nechtějí být manageři ani bankéři,chtějí být učiteli nebo lékaři. To by přece nemělo být tak těžké ne? Ale ono je, protože pro mnohé z nich jsou školy vzdálené mnoho kilometrů cesty horským terénem. Ruku na srdce, kolik kilometrů nachodíte denně cestou do práce/školy? Internát a škola v Mulbekhu dětem umožňuňují nabýt jednu z nejcennějších věcí v dnešním světě - vzdělání. Příspěvkem na projekt vidím možnost přiblížit děti splnění jejich snů, protože je přece tak trochu nefér, že já si sny splnit mohla, jen proto, že jsem se nenarodila na odlehlém místě. Právo snít a své sny plnit má přece každý.

Po přečtení deníků Martiny Trchové z cesty do Ladhaku a setkání s ředitelem Ladhacké školy na křestu jejich knižního vydání, jsem se rozhodla alespoň touto formou podpořit tento projekt a úsilí o zachování unikátní Tibetské kultury. Pokud mi to pracovní a rodinné povinnosti umožní, ráda bych tuto školu a zemi navštívila.