Rozhodla jsem se pro podporu rozvoje školy ve vesnici Mulbekh po náhodném přečtení několika článků o jejím budování, lidech, kteří se na projektu podílí a potřebách do budoucna. Přispívat pravidelně znamená stát se součástí budování něčeho nového, smysluplně alespoň trochu podpořit činnost těch, kteří se snaží přinést nové zázemí, vzdělání, možnosti dětem a blízké komunitě na místech, kde je to nejvíce potřeba. Takových míst je jistě mnoho, já bych ráda podporovala právě toto místo. 

Život a kultura Tibeťanů mě zajímá, mohu se od nich hodně naučit a doufám, že jim díky patronství také můžu být nějak užitečná.

Rad se zapojim do projektu ktery da detem vzdelani a tim i sanci na lepsi zivot.
Dobra prace Brontosauri v Himalajich!
Dekuji

Dívat se dál než jen ke svým vlastním dveřím, a pomáhat tam kde to dává smysl.

Asie, Himálaj, Tibet...jedná se o srdečni záležitost..a vzdělání považuji za velmi důležité. Děkuji Brontosaurům, že mohu být Himálajským patronem.

Dobrá myšlenka od základu, podpora místní komunity, realizace směřující stále dopředu, nezištnost...zbývá smeknout.

S ředitelem školy v Mulbekhu jsem se setkal jako dobrovolník v letech 2007 a 2008. V roce 2009 jsem měl možnost ho doprovázet při návštěvě několika českých škol. Mám velkou důvěru v jeho vizi vzdělávání v Mulbekhu a jsem rád, že se můžu podílet na jejím financování. S manželkou jsme na dálku adoptovali jednu žákyni SDPS a přispíváme na stavbu internátu. Po dobrovolnické zkušenosti v Ladakhu jsem začal v české společnosti malinko postrádat tu nezdolnou schopnost radovat se naplno z dneška, ale od dalšího dne zároveň trpělivě očekávat ještě něco mnohem lepšího. Rád bych se to od Ladačanů aspoň trochu naučil a proto se prostřednictvím rozvojového projektu zapojuju do jejich každodenního snažení.

Vyjet do Malého Tibetu jako prázdninový dobrovolník v roce 2014 považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě, které mi v mnohém otevřelo oči. Vesnici Mulbekh a organizaci Brontosauři v Himálajích jsem za tuto možnost velmi vděčná a proto jsem se rozhodla přispívat alespoň drobnou částkou a stát se také Himálajským patronem. Celý projekt rozvoje školy obdivuji, bedlivě ho sleduji a moc mu fandím! :-))

Doporučila jsem Brontosary v Himálajích kamarádovi podnikateli, který jej začal podporovat. Sama jsem adoptovala děti z Mulbekhu a také jsem adopci doporučila svým známým.

O Brontosaurech v Himálajích jsem slyšela poprvé před šesti lety a z vyprávění tehdejších prázdninových dobrovolnic mi bylo jasné, že i jednou přijde ten správný čas pro mě. Ten nastal. Ještě než vyjedu podporuji školu malou finanční částkou, aby se mohla nadále rozvíjet a výměnou za to mi snad předá zážitky, které doma v Česku nenaleznu.

Do Indie jsem poprvé služebně zavítal v březnu roku 2012 a když jsem viděl poměry, které zde panují, především pro děti z nemajetných poměrů, tak bylo rozhodnuto, kam budu chtít pomáhat alespoň nějakými drobnými financemi. Zprvu si pamatuji příhodu, kdy jsme cestovali klimatizovaným vozem na Gate of India zde v Mubaji a za oknem našeho vozu na ulici zaklepal chlapec s krásným úsměvem a nabízel nám růže, ohromnou kytici. Kdyby v tu chvíli seděla nějaká žena vedle mě v autě, tak kytici bych okamžitě koupil. Ale jelikož se mnou byl jen kolega, bylo rozhodnuto = chci nějak pomoci. Jednoduchá matematika mě hned ale vrátila na zem. Kdybych každému jedinci v Indii chtěl věnovat po jedné jediné rupii, bych se při miliardě plus lidí nedoplatil…Částka by byla ohromující, asi jako deficit našeho státního rozpočtu :-)

Moje práce je spojena s cestováním, tak tyto nuzné podmínky mám možnost sledovat napříč Indii, ale ono se stačí projet jen ráno do práce a nebo večer domů zpět. V Pune jsem navštívil charitativní výstavu obrazů, fotografií a ručních prací, kde jsem objevil právě Ladak a krásy míst Malého Tibetu. Rovněž při opakovaných návštěvách Darjeelingu mi bylo hned jasné, že Himaláje jsou to pravé místo, kam se chci v budoucnu znovu a znovu vracet. Při poslední cestě do Čech sedím takhle na letišti a plánuji nějakou cestu na sever a v tom na mě z novinek vykoukne článek se Světlanou Nálepkovou a jejím působení společně s dalšími celebritami Brontosaurů v Himalájích. Se zájmem jsem si ho přečetl a tak mě doprovodil na vaše stránky = a bylo jasno, rozhodnuto. Konkrétní projekt, konkrétní místo a jasný cíl podpory, navíc s vynikající patronací V.Havla a Dalajlámy.

Hory, tibet, jeho svátost 14. dalajláma, Vávlav Havel, smysluplná pomoc dětem a jejich rodinám... není co řešit, toho rozhodně chci být součástí!!! :-)

O Brontosaurech v Himálajích jsem se dozvěděla asi před rokem od své kamarádky, která se k vám hlásila jako dobrovolník do Tibetu. Letos jsem to zkoušela i já sama, bohužel jsme obě byly neúspěšné. Tudíž jsem se rozhodla přispívat malou finanční částkou, která je pro mě jakožto studenta únosná, a tak pomoct alespoň touto cestou tamním dětem k lepšímu vzdělání.

Už dlouho jsem uvažovala, že bych chtěla adoptovat dítě v jiné zemi a umožnit, podpořit jej při získání vzdělání. Pak jsem uviděla u kamarádky film o české škole v Tibetu a jejím adoptovaném chlapečkovi. Líbí se mi kultura Tibetu, velmi si vážím jeho Svatosti Dalajlámy. Proto vítám možnost podpořit tento projekt. Ráda bych adoptovala dítě, až to bude možné. Děkuji a přeji všem ať se daří, mnoho lásky, radosti a naplnění.

Myslím že jde o zajímavý projekt o zachování unikátní Tibetské kultury. O podporu konktrétního místa, skutečných lidí. Moc se těším až tam toto léto budeme a svým třem dětem ukáži, jak se tam žije. A to vlastně přispěje i k jejich lepšímu pohledu na svět, takže vlastně taková oboustanná pomoc.

Děti, Tibet ,Dalajláma, Havel , těžko bychom našli silnější motivaci.

Když jsem asi před rokem objevila tento projekt, mé učitelské srdce zaplesalo radostí. Je to asi první projekt, který mě úplně nadchnul. Podporu ve vzdělávání považuji za velmi smysluplnou a zároveň to vidím jako jednu z nejvhodnějších forem pomoci. Proto se ráda budu podílet na něčem, co má smysl.

Ráda pomůžu dobré věci ❤.Pracovala jsem s lidmi z Nepálu v mém bývalém zaměstnání.Videla jsem soukromý dokument člověka( čecha,který tam žil,slyšela jsem jeho fascinující vyprávění.Obdivuji jeho svatost Dalajlamu.Můj syn jde teď do první třídy.Rada aspoň trochu pomůžu i jiným dětem v jejich vzdělávání.

Líbí se mi, že se do projektu pustili nadšenci s dobrými úmysly a jejich aktivita padla na úrodnou půdu. Pro každý projekt, který se může dotáhnout do konce je v dnešní době potřeba i finanční podpory...

Protože, dělat něco pro druhé je mnohem víc, než dělat něco pro sebe.

In this capitalist society, I think it's important to make circulate help and show solidarity towards people from other countries who don't have the same possibilities as us. I think that every child in the world has the right to education and equal opportunities. It's a way to show respect aswell and to be opened minded to other cultures.

Velmi silně cítím povinnost pomáhat potřebným. Tibetský buddhismus mě velmi motivuje a do jeho učení jsem se ve svých 46 letech doslova zamilovala. Ráda bych poznala a naučila se víc a také poznala více z jejich života a kultury. Strašně ráda bych se stala dobrovolným pomocníkem a patronem. Snad i malou finanční částkou přispěji dětem na jejich studium v těžkých podmínkách. Přála bych si, aby byl Tibet opět svobodný !

Veľmi dlho som sa pohrával s myšlienkou navštíviť danú krajinu. Až prednedávnom keď som sa dostal k vašej organizácii som sa dozvedel oveľa viac a snáď sa mi tak podarí časom aj dostať pomôcť deťom, ľudom a spoznať krajinu, kultúru... Dakujem

Nemyslet jen na sebe.

I decided to help because I was impressed by the project. Schools like this represent some of the best of humanity in my opinion. It is so easy for privileged people like myself to take education for granted, and given this opportunity to help educate a child for three years at an extremely low cost, I accepted. It was especially important for me to be able to sponsor education for girls.

 Věřím, že to má smysl a to mi dělá radost. Tu pak můžu předat někomu dalšímu a ten ji snad pošle zase někam dál a třeba se mi někdy vrátí nebo doputuje k vám =).

Po přečtení deníků Martiny Trchové z cesty do Ladhaku a setkání s ředitelem Ladhacké školy na křestu jejich knižního vydání, jsem se rozhodla alespoň touto formou podpořit tento projekt a úsilí o zachování unikátní Tibetské kultury. Pokud mi to pracovní a rodinné povinnosti umožní, ráda bych tuto školu a zemi navštívila.

Miluji děti a příležitost přispět na jejich vzdělání jsem velmi ráda přijala.

Žijeme ve světě konzumu, materialismu, nekontrolovatelného nadbytku a vykořenění duchovních hodnot. Domnívám se, že je mou morální povinností věnovat alespoň touto cestou příspěvek, který zde znamená pár káviček a který může na druhém konci světa měnit lidstké životy k lepšímu. Investice do vzdělání je snad tou nejlogičtější a nejvhodnější formou pomoci.