Na Himálasjkém patronství se mi líbí myšlenka, že peníze opravdu poputují tam kam mají. Musím se ale přiznat, že ten poslední bod co mě k tomu přiměl, bylo zemětřesení v Himálajích ke konci dubna 2015. Rozhodla jsem se alespoň nějakou částkou přispět pár organizacím a stát se Vaším patronem. Až v takovouto chvíli si uvědomuji jaké máme štěstí a vlastně i moc, pomoci jiným, něco změnit.

Byla jsem v Malém Tibetu dvakrát pomáhat jako dobrovolnice, koupila jsem obraz v dražbě na benefičním koncertu, abych podpořila dobrou věc.

Odepřít si něco málo z pohodlí západního stylu života může být velice příjemné, pokud člověk měl možnost vidět, jak si v Mulbekhu pomoci váží a jaká zázraky s dary umí...

Do Indie jsem poprvé služebně zavítal v březnu roku 2012 a když jsem viděl poměry, které zde panují, především pro děti z nemajetných poměrů, tak bylo rozhodnuto, kam budu chtít pomáhat alespoň nějakými drobnými financemi. Zprvu si pamatuji příhodu, kdy jsme cestovali klimatizovaným vozem na Gate of India zde v Mubaji a za oknem našeho vozu na ulici zaklepal chlapec s krásným úsměvem a nabízel nám růže, ohromnou kytici. Kdyby v tu chvíli seděla nějaká žena vedle mě v autě, tak kytici bych okamžitě koupil. Ale jelikož se mnou byl jen kolega, bylo rozhodnuto = chci nějak pomoci. Jednoduchá matematika mě hned ale vrátila na zem. Kdybych každému jedinci v Indii chtěl věnovat po jedné jediné rupii, bych se při miliardě plus lidí nedoplatil…Částka by byla ohromující, asi jako deficit našeho státního rozpočtu :-)

Moje práce je spojena s cestováním, tak tyto nuzné podmínky mám možnost sledovat napříč Indii, ale ono se stačí projet jen ráno do práce a nebo večer domů zpět. V Pune jsem navštívil charitativní výstavu obrazů, fotografií a ručních prací, kde jsem objevil právě Ladak a krásy míst Malého Tibetu. Rovněž při opakovaných návštěvách Darjeelingu mi bylo hned jasné, že Himaláje jsou to pravé místo, kam se chci v budoucnu znovu a znovu vracet. Při poslední cestě do Čech sedím takhle na letišti a plánuji nějakou cestu na sever a v tom na mě z novinek vykoukne článek se Světlanou Nálepkovou a jejím působení společně s dalšími celebritami Brontosaurů v Himalájích. Se zájmem jsem si ho přečetl a tak mě doprovodil na vaše stránky = a bylo jasno, rozhodnuto. Konkrétní projekt, konkrétní místo a jasný cíl podpory, navíc s vynikající patronací V.Havla a Dalajlámy.

O Brontosaurech v Himálajích jsem se dozvěděla asi před rokem od své kamarádky, která se k vám hlásila jako dobrovolník do Tibetu. Letos jsem to zkoušela i já sama, bohužel jsme obě byly neúspěšné. Tudíž jsem se rozhodla přispívat malou finanční částkou, která je pro mě jakožto studenta únosná, a tak pomoct alespoň touto cestou tamním dětem k lepšímu vzdělání.

Rozhodla jsem se pro podporu rozvoje školy ve vesnici Mulbekh po náhodném přečtení několika článků o jejím budování, lidech, kteří se na projektu podílí a potřebách do budoucna. Přispívat pravidelně znamená stát se součástí budování něčeho nového, smysluplně alespoň trochu podpořit činnost těch, kteří se snaží přinést nové zázemí, vzdělání, možnosti dětem a blízké komunitě na místech, kde je to nejvíce potřeba. Takových míst je jistě mnoho, já bych ráda podporovala právě toto místo. 

Protože pomáhat je správné.

Dobrá myšlenka od základu, podpora místní komunity, realizace směřující stále dopředu, nezištnost...zbývá smeknout.

S ředitelem školy v Mulbekhu jsem se setkal jako dobrovolník v letech 2007 a 2008. V roce 2009 jsem měl možnost ho doprovázet při návštěvě několika českých škol. Mám velkou důvěru v jeho vizi vzdělávání v Mulbekhu a jsem rád, že se můžu podílet na jejím financování. S manželkou jsme na dálku adoptovali jednu žákyni SDPS a přispíváme na stavbu internátu. Po dobrovolnické zkušenosti v Ladakhu jsem začal v české společnosti malinko postrádat tu nezdolnou schopnost radovat se naplno z dneška, ale od dalšího dne zároveň trpělivě očekávat ještě něco mnohem lepšího. Rád bych se to od Ladačanů aspoň trochu naučil a proto se prostřednictvím rozvojového projektu zapojuju do jejich každodenního snažení.

Školu v Mulbekhu a jejího ředitele sleduji už čtyři roky. Vidím, že vnější pomoc (u mnohých projektů diskutabilní) tam dopadá na úrodnou půdu, a to včetné té finanční (která bývá ještě diskutabilnější).

Chytlo mě za srdíčko, vyprávění jednoho z účastníků Vaší akce v Tibetu. Pro mě je to pár korun, které ani nepocítím, pro tamní krásné lidi třeba velká pomoc. I když nemůžeme napravit vše na tomto světě, je moc dobře, že můžeme přidat aspoň malý střípek naděje a je mi ctí být aspoń malinkou součástí, této krásné lidské vzájemné pomoci.

Osobně přispět k rozvoji školy.

As a teacher and social worker I know how important is education for the child. I thing that development adoptions is an appropriate way to provide education to children who live in a much more complicated living conditions.

Proč jsem se stala Himalájskou patronkou? Existuje hned několik důvodů, ale jeden z nich je absolutně zásadní. Asi by mě ani nenapadlo o tom přemýšlet, kdyby se mi osobně nestalo, že jsem byla v situaci, kdy jsem cítila, že moje vlastní příležitosti jsou omezeny z důvodů, které nemohu ovlivnit. O co tedy jde? Jde o přístup ke vzdělání. Místo boje s větrnými mlýny (v hlavě jistého docenta) jsem se rozhodla svoje prostředky investovat do pomoci lidem, kteří mají ke vzdělání cestu mnohem náročnější než já. Velmi na mě také zapůsobila fotografie žačky Nilsy, kterou pořídil fotograf Jan Strnad, jak i dílo, které Nilza vytvořila na hodinách s Matrinou Trchovou (tak moc, že jsem si ho prostě musela vydražit na benefičním koncertu Martiny v Praze). Těší mě milý, srdečný a také neskutečně profesionální přístup Brontosaurů, kteří umožňují stát se patronem každému, kdo o to stojí. V neposlední řadě mě konečně přesvědčilo také přátelské slovo, okouzlující úsměv a jiskra v oku Jiřího Sázela. Jsem hrdá na to, že se mohu připojit k osobnostem, jež tento projekt podporují.

Činnost Brontosaurů v Himalájích jsem poprvé zaznamenala, když se má kamarádka v roce 2014 zúčastnila programu letního dobrovolnictví. Počátkem loňského roku jsem zjišťovala možnosti dobrovolnictví na léto a narazila opět na Brontosaury a začala zjišťovat, co tato organizace vlastně dělá. Svou činností mě zaujala, jelikož vzdělání považuji za základní prvek rozvoje společnosti a každý by měl mít k němu přístup. S polem působení jsem se sžila a rozhodla se, že bych se chtěla aktivně zapojit.

Rad se zapojim do projektu ktery da detem vzdelani a tim i sanci na lepsi zivot.
Dobra prace Brontosauri v Himalajich!
Dekuji

Jan Amos Komenský: Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Sloužiti a prospívati je vlastnost povah vznešených.

Skvělý projekt, který si zaslouží pozornost. Vzdělání je nejlepší způsob pomoci, který může ovlivnit celou místní společnost dlouhodobě. Jsem ráda, že se mohu podílet na dobré věci....

Po setkání s Jirkou Sázelem a panem Vivekem jsme se rozhodli projekt podpořit. Připadá nám v mnoha směrech smysluplný :-)

Rád přispívám na smysluplné projekty a podpora vzdělávání určitě smysluplný projekt je.

V oblasti Ladakh jsem byla jako dobrovolník s Brontosaury v roce 2008. Od té doby s obdivem a nadšením sleduji, jak se projekt rozvíjí. Podporu výstavby internátu v Mulbekhu vnímám jako smysluplnou, a to především z toho důvodu, že česko-indická spolupráce skvěle funguje. Můžu si zkrátka být jistá tím, že veškeré peníze budou využity efektivně a v souladu s potřebami místních.

Nejsem příznivec dlouhých textů, takže jednoduše: největší přínos vidím v podpoře vzdělání, aby tito lidí nebyli závislí na darech z Evropy, ale byli pak sami schopní se aktivně zasadit o lepší životní podmínky ve vlastní zemi. K tomu jim vzdělání může pomoci.

Brontosaury v Himalájích podporuji dlouhodobě zejména jinými zdroji než peněžními - k dispozici dávám své zkušenosti a čas a podílím se na jednotlivých aktivitách BvH již delší dobu. Himalájskou patronkou se stávám zejména proto, že projekt HP vnímám jako velmi dobře promyšlený, funkční a férový. Být HP je pro mě prestižní záležitostí!

Vyjet do Malého Tibetu jako prázdninový dobrovolník v roce 2014 považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě, které mi v mnohém otevřelo oči. Vesnici Mulbekh a organizaci Brontosauři v Himálajích jsem za tuto možnost velmi vděčná a proto jsem se rozhodla přispívat alespoň drobnou částkou a stát se také Himálajským patronem. Celý projekt rozvoje školy obdivuji, bedlivě ho sleduji a moc mu fandím! :-))

Fascinuje mne nekonečné úsilí pana Ing. Jiřího Sázela s kterým se znám více jak 16 let. Už od puberty mě bavilo pomáhat lidem a tato činnost je velmi naplňující. Při spojení těchto dvou faktů mi nezbývá nic jiného než se stát Vaším patronem. :-)

Verila som od začiatku, že sa nám podarí umiestniť všetky deti zahrnuté do programu a chcela som byť toho súčasťou. Aby všetky mali rovnakú šancu dostať vzdelanie a dokončiť školu.

Návštěva Mulbekhu, plného krásných a srdečných lidí a celkově projekt, který má myšlenku a stojí za to ho podpořit.