Za Brontosaury do Malého Tibetu jsem se poprvé vypravila s fotoaparátem na krku v roce 2012. Od té doby je Ladakh moje srdeční záležitost, stejně jako škola v Mulbekhu, kde jsem poznala opravdovou upřímnost, pohostinnost místních a obyčejný život bez materiálních hodnot.

Aktivity, za kterými stojí organizace Brontosauři v Himálajich, vnímám jako něco velmi cenného a potřebného v tomto světě. Jsem ráda, že mohu podpořit Brontosaury alespoň jako patron.

Líbí se mi, že se do projektu pustili nadšenci s dobrými úmysly a jejich aktivita padla na úrodnou půdu. Pro každý projekt, který se může dotáhnout do konce je v dnešní době potřeba i finanční podpory...

K buddhistickemu uceni mam blizko,rezonuji se mnou vsechny jeho zakladni myslenky a Tibet je ma srdcovka. Navic jakozto ucitelka citim,ze vzdelani je velmi dulezite a rada bych tak pomohla zlepsit podminky tem,kteri takove moznosti nemaji..

Ráda se zapojím do podpory školy v tak krásném a odlehlém koutu světa. Myslím si, že je to pro místní děti velmi dobrá šance na lepší život. V roce 2017 jsem navštívila Tibet, měla jsem možnost seznámit se s běžným životem, kulturou a srdečností těchto lidí. Je obdivuhodné jak v dnešním velmi komerčním světě dokáží tito lidé žít z mála a radovat se z obyčejných každodenních věcí, což mi už skoro neumíme. Podpořit tuto myšlenku mi přijde velmi smysluplné a ráda se stanu patronem, tak dobrého projektu.

Ráda přispěji na další rozvoj školy v Mulbekhu, která umožňuje tamějším dětem se kvalitně vzdělávat přímo v oblasti kde žijí, rozvíjet vztah k rodné krajině, uchovávat Tibeckou kulturu a trávit čas se svoji rodinou. Zkrátka podpořit projekt, který má smysl a vím, že peníze jdou na správné místo.

Když jsem se dozvěděla o možnosti stát se Himálajským patronem a, byť mojí malou silou, pomoci k lepšímu vzdělání děti v Indii, nepřemýšlela jsem aní na chvíli. Jako budoucí pedagog vím, jak je nejen pro dětský rozvoj důležité mít zázemí, vzdělání a ne každý kluk a holka se narodili na místo, kde je všeho dostatek a na co jsme my v České republice zvyklí.
Dostalo se mi také příležitosti odjet do Malého Tibetu mezi tamní děti osobně a věřím, že z této zkušenosti budu čerpat jak v osobním, tak i profesním životě. Protože žijeme sice jen jednou, ale pokud to děláme správně, i to je dost.

Protože, dělat něco pro druhé je mnohem víc, než dělat něco pro sebe.

Školu v Mulbekhu jsem navštívil původně spíše ze zvědavosti a touhy zažít a vidět místní lidi a jejich život. Po 2 týdnech strávených s nimi jsem viděl u celého vedení školy jejich nezištnou a úpřimnou snahu něco udělat, vybudovat, pomoct dětem a celé komunitě v okolí. Proto jsem se rozhodl přispět a rád bych se tam opět po pár letech podíval, jak se jim daří… Jsou to dobře investované peníze!

Jsem členem různých dobrovolnických organizací už od 16ti let - postupně jsem pomáhal v rámci projektů po Evropě a na VŠ organizováním zahraničních stáží pro studenty všude po světe. Projekt Brontosaurů v Himalájích mi připadá smysluplný a vidím jej jako další přirozený krok. Budu chtít podpořit školu v Mulbekhu nejen finančně ale také pomocí přímo na místě jakožto dobrovolník.

Realizace školy v Mulbekhu je pro mě smysluplná a krásná věc, kterou jsem se rozhodla podporovat. Celá tahle myšlenka se mě moc líbí a fandím všem co se toho účastní a pomáhají :-).

 Nový život může začít teprve až když se něco nového naučíme. Proto je vzdělání tak důležité, je to krok k lepší budoucnosti. Každý by měl mít možnost chodit do školy a snažit se udělat ze světa smysluplnější místo k životu. Buddhismus mě hodně inspiroval, změnil moje uvažování. Proto jsem se rozhodla přispět. Tibet je možná daleko a tibetská kultura může být vzdálený pojem, ale jako lidé jsme si blízko.

Jedu pomáhat jako dobrovolník do Mulbekhu.

Protože je důležité a lidské podporovat ušlechtilé činy a pěstovat v sobě a v lidech lásku.

My máme - tak dejme! Děti a vzdělání jsou vždy nadějí pro budoucnost, a je správné tento vztah podporovat kdekoliv na světě! Dobrý záměr, dobrá vize, dobrá práce...
Spojení 14. Dalajlámy a Václava Havla, které pro mně zastupuje Jirka Sázel je inspirativní a skrývá komplexní životní postoj!
Člověk člověku...

Dobrá myšlenka od základu, podpora místní komunity, realizace směřující stále dopředu, nezištnost...zbývá smeknout.

Líbí se mi video s Jaromírem Jágrem:)). Každej by měl dostat šanci. Je to cesta za lepším já.. Lidi, kteří se tam vydali, aby mohli pomoc, potřebují nějakou motivaci.

Doporučila jsem Brontosary v Himálajích kamarádovi podnikateli, který jej začal podporovat. Sama jsem adoptovala děti z Mulbekhu a také jsem adopci doporučila svým známým.

Where is the will, there is a way

Tento projekt se mi líbí, protože dobrovolnictví je zde jako výpomoc místním a ne jediná hnací síla. Jen tak může být pomoc prospěšná i do budoucna a teprve pak má opravdu smysl.

Osobní návštěva Ladakhu a poté přednáška o tibetské medicíně a seznámení se s projektem.

„S dospělostí zjistíte, že máte dvě ruce. Jednu, abyste pomáhali sobě, druhou abyste pomohli světu,“ říkávala Audrey Hepburn. A protože i já pomoc vnímám jako automatickou součást života, stát se Himalájským patronem pro mě bylo přirozeným krokem. Krokem, který mě nebolí, ale někomu může posloužit k lepšímu životu. V tom vidím smysl.

Asie, Himálaj, Tibet...jedná se o srdečni záležitost..a vzdělání považuji za velmi důležité. Děkuji Brontosaurům, že mohu být Himálajským patronem.

Nejsem příznivec dlouhých textů, takže jednoduše: největší přínos vidím v podpoře vzdělání, aby tito lidí nebyli závislí na darech z Evropy, ale byli pak sami schopní se aktivně zasadit o lepší životní podmínky ve vlastní zemi. K tomu jim vzdělání může pomoci.

S ředitelem školy v Mulbekhu jsem se setkal jako dobrovolník v letech 2007 a 2008. V roce 2009 jsem měl možnost ho doprovázet při návštěvě několika českých škol. Mám velkou důvěru v jeho vizi vzdělávání v Mulbekhu a jsem rád, že se můžu podílet na jejím financování. S manželkou jsme na dálku adoptovali jednu žákyni SDPS a přispíváme na stavbu internátu. Po dobrovolnické zkušenosti v Ladakhu jsem začal v české společnosti malinko postrádat tu nezdolnou schopnost radovat se naplno z dneška, ale od dalšího dne zároveň trpělivě očekávat ještě něco mnohem lepšího. Rád bych se to od Ladačanů aspoň trochu naučil a proto se prostřednictvím rozvojového projektu zapojuju do jejich každodenního snažení.

Odepřít si něco málo z pohodlí západního stylu života může být velice příjemné, pokud člověk měl možnost vidět, jak si v Mulbekhu pomoci váží a jaká zázraky s dary umí...

Projekt Brontosauři v Himálajích sleduji již řadu let a nadešel čas se také trochu zapojit. A také mě moc zaujala přednáška pana Sázela na Stavební fakultě v Brně.